"No to je jednoduchý, tak se prostě přesvědčíme" hřímala jsem nad sklénkou Merlota a stála si za svým. "Nikdo , a to já ti tady říkám, nikdo nestojí o dojímavý sračky!!!Ani před vánocema, před těma nejmíň!"
"Ne, to si nemyslím, já si prostě myslím, že člověk je naprogramovanej tak, že si prostě pobrečí. Nějak se mu přezkupěj hodnoty a najednou jsou ze všech lidumilové, co se chtějí nechat dojímat".
"Nechtějí"
"Chtějí"
"Nechtějí, říkám ti, nechtějí, lidi se prostě rádi smějou. Lidi si chtějí odpočinout, mají toho všeho dost, však se podívej, kdo četl Sofiinu volbu před vánocema? Karel. A ten je v blázinci!"
"Ježiš ale to nemůžeš rovnat se Sofiinou volbou, já myslím ty prvoúčelový plačky, to dojetí...chápeš...děti vopuštěný, babičky roztřesený, zvířátka hladový....dav si to žádá!"
"Nežádá"
"Žádá"
"Dobrý, tak vo co?"
"Kastl Merlota"
"Dobrý, ale pořádnýho....."
Plán byl hotov, dosedla jsem k počítači a z jeho útrob vylovila ty největší plačky, které jsem byla schopna najít. Bylo jich sedm.
Sedm jako smrtelných hříchů.
Sedm jako trpaslíků.
Sedm jako krkavců, dnů v týdnu, pohlavních styků za posledního půl roku, sedm jako korun na mém účtu, sedm jako symbol.
Třetí vycházel dvacátéhoprvého prosince.
Ráno dvacátéhoprvého prosince jsem předala piškotka babičce Ilo a vydala se na krátkou návštěvu zubaře s myšlenkou, že poté nakoupím vánoční dárky a radostně se kolem jedenácté vrátím k rodině.
Když jsem v deset hodin opouštěla zubní ordinaci, byla jsem o 950,--Kč lehčí, můj pohled byl lehce zastřen a levý koutek anesteticky povislý. Pouštět se do nákupu dárků vzhledem ke zbylým 256,80 Kč v kapse nemělo smysl a proto jsem se rozhodla podpořit své zdraví a navštívit ještě svého obvodního lékaře, ke kterému jsem se měla dostavit na kontrolu již někdy minulý týden.
V deset patnáct jsem dorazila do čekárny a zaujala svou druhou pozici ve frontě na lékaře. V devět čtyřicet pět, kdy už byla čekárna zaplněna poměrně slušně, vyšla ven sestra a nalepila na dveře cedulku, že dnes je ordinace pouze do 10:00.
Nevadí, řekla jsem si. Jsem druhá na řadě.
V 10:15 šla na řadu první.
V 10:20 šla na řadu třetí, protože šla na očkování.
V 10:30 šla na řadu čtvrtá, protože jen nesla lékaři papír od nějakého jiného lékaře.
V 10:40 jsem dostala hysterický záchvat a vzhledem k údernosti kopů a ran byla vpuštěna do ordinace.
V 10:50 jsem z ordinace vyšla, pohled ještě vyhaslejší, koutek ještě povislejší, v ruce doporučující přípisy na ORL a plicní rentgen.
V 11:20 jsem vycházela z ORL s plnou rukou receptů. Kdybych šla ještě na plicní, mohu rovnou i na psychiatrii, tak jsem zvolila menší zlo hrozící smrti.
V 11:45 jsem zaplatila v lékárně doplatek 255,--Kč.
Ve 12:00 jsem usedla k počítači a ve snaze uklidnit se, pátrala po jakémsi rozptýlení. Narazila jsem na první plačku, druhou, tudle přání, tam zase plačka. Hrůza.
"A dost!" zahlaholila jsem a můj přesvědčivý výraz kalila jen slina vytékající z povislého koutku.
"Tak co? Co na to říkáš? Blbý, ne? "
"No nic moc"
"Už kupuješ kastl?"
"Hele, co když je to tím, že jsou to sračka články."
"Pche!"
Myslím, že mi nikdo nadávat nebude, že ty zbylé čtyři uplakané články už nevyjdou:-).
Blbé na tom je, že mám pořád zápal plic a teď navíc poslintanou klávesnici. Dobré na tom je, že jsem obdržela jakési prášky s efedrínem a zářím jako lampion. Dobré také je, že mám pro celou rodinu pod stromek láhev Merlota, babička dostane dvě a piškot špunt. Také je dobré, že nemusím ani do dalšího roku pozměňovat skutečnosti, že mám zkrátka vždycky pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat