Graffiti

Nu což. Mám jen zbývající dva nervy a rozhodně je nehodlám zahodit se svou milovanou rodinou. Hodlám si je ponechat. Chápu, že to manžel nechápe, bo čučí celý den v práci a není mu tedy dopřáno nechat se mnoho hodin denně okouzlovat Piškotkovými uměleckými sklony. A když pak přijde domů....

...tak nemá nic lepšího na práci, než huhlat nad nádhernou ukázkou rozvíjejícího se výtvarného umu, což se mi zdá prostě nefér, byť by toto umění bylo vyjádřeno černou lihovou fixou na bílé zdi přesně naproti vchodovým dveřím.

Huhlej jak chceš, nebudu omezovat své dítě v rozletu!!!! Hřímala jsem plnou silou své mateřské lásky a radostně fotila první Piškotkovo výtvarné dílko větší než on sám.

Hezky nám to začíná!!! razignovaně komentoval žížalek a schlíple opustil budoucí galerii. Byl tak vyřízený, že jsem se rozhodla, že nebudu k výtvarnému umění svého syna nesoudná. Jeho výtvory nebyly pravda pro citově nezainteresovaného právě úchvatné.

Ale přece nevezmu dítku z rukou barvy! Přece neudělám jeho život šedivým a neodsoudím ho k průměrnosti!!!!!!!!!!

Vzala jsem tedy rozum do hrsti a problematiku pojala z druhého konce.

Nyní tedy naše zeď vypadá takto:

Tak nevím, myslíte, že bude mít manžel radost, až přijde domů?????????????????