Hroch v ledové tříšti

Tady už přestává všechna legrace, prohlásila jsem v sobotu a vyhnala muže se synem, kteří se právě vrátili z dobrodružného pobytu pod stanem, do některého z četných nákupních zařízení zakoupit bazén. Vzhledem k tomu, že se nám minulý týden ....tedy ne nám, ale tchýni....narodila kuřátka, byl celý náš megadvorek 6m2 jejich rájem a já se to snažila respektovat. Ovšem jakmile teploty přešouply třicítku, přesvědčila jsem ji, že zachování mé tělesné schránky ve stavu nehysterickém a oteklém přijatelně je momentálně prioritou, neboť jsem hrdou nositelkou krve její krve.

A tak jsem celý sobotní večer trávila po krk naložena ve studené vodě, kam mi pozorný manžel tu a tam vsypal ledovou tříšť.

Muži a chlapci si víkend užívali na ohňostrojích, dětských dnech, závodech dračích lodí, kolotočích a podobných taškařicích a jejich hroší žena a matka přežívala tento živou konverzací s tchýní Jarunou, obklopena hejnem roztomilých, ovšem přesto nesmírně debilních, domácích kurů, které systematicky oždibávaly okraje bazénu a filtraci s takovou vervou, že jsem začala mít o místo svého momentálně posledního odpočinku velké obavy.

Je třeba prohlásit, že legrace skutečně končí. Začíná boj o přežití a toto fatální sdělení píši z posledních sil prsty připomínajícími statné dubové kládky. Musím vydržet. Ne jako moje předsevzetí být aktivní, radostnou a pozitivní matkou až do konce. Jsem. To je tak vše, co mohu v těchto pěkných dnech prohlásit. Jsem a nejsem tomu právě ráda.....

P.S. V noci jsem podnikala rituální tance k přivolání deště. Vzhledem k tomu, že vyšší moc mohla jen těžko z toho valení se poznat, o co mi vlastně jde, pršet asi nebude......

To si fakt zobněte!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nedávno jsem po uzření jakéhosi intelektuálně mě naplňujícího dokumentu, pochopitelně na ČT2, začala zobat omegatřinenasycenémastnékyseliny, abych byla geniální kindrvajco a můj druhý pitomek, toho času vyžírající mé vnitřnosti, taktéž. Placebo efekt výborný!!!! Doporučuju!!!!!!!!!!Nálada se zlepšuje, místo sledování televízních sebrrrrriálů louskám Loukotkovou a Waltariho, o Nerónovi vím tím pádem víc, než ledaskdo s titulem.......

S manžížalkem diskutuji opět plna vtipu, který částečně přeráží decimaci tělesné schránky, takže je u nás doma opět nebezpečně veselo a navíc jsem začala mít takové podivné vylepšovací roupy.

Jako že vylepšit se ..... uměle..... tonoucí se stébla chytá.

Nechala jsem si nalepit různé umělé útvary a části, které měly podle mě i kamarádky, co na mě tím kanagónem nešetřila ve snaze využít bezbranný model k tomu, naučit se "poctivý řemeslo", výrazně zlepšit mou vizáž a tím i můj osobní pocit ze sebe................

Nedoporučuju!!!!!!!!!!!!!!

Řasy "vodpadly" po dvou dnech včetně mých vlastních, takže trochu připomínám chropotalku z Romulu 5 a nehty se přesunuly na divný a nečekaný místa. O ostatních věcech se radši nebudu vyjadřovat.

Obávám se, že jediné, co na sobě mohu zlepšit zvládnou omegatřiašestnenasycenémastnékyseliny a jinak budu muset hýčkat dál svou přírodní krásu, případně omračovat jako dosud, pouze vtipem..............

A nebo si naškudlit a nechat se předělat zgruntu nějakou skutečnou kapacitou z Prahy.

P.S. Ale zobu ty kyseliny, tak neklesám na mysli.

Druhá polovina května bude teplotně nadprůměrná...

...kurvadrát!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Věděla jsem to. Ale tak nějak jsem tiše doufala, že když sedm měsíců luzně poletuji jako včelka Mája s organickými změnami nepřiliš patrnými, budou i poslední měsíce tak nějak k vydržení. N E É!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Od 32 týdne připomínající spíše přežraného Vilíka, skosena nestoudným, ochromujícím a definitivně odporným nachlazením trávím krásné ne příliš teplé dny zachumlaná do peřin s jakousi odpornou bylinnou směskou, zaručeně odvádějící vše včetně slinných žláz , slintám po svařáku a pořádném běhu lesem. Stejně bych asi daleko nedošla, bo mé lepé nožky připomínají sloupy veřejného osvětlení nádraží v Londýně, bohatě zdobené futuristickým zobrazením dolního toku řeky Tigrid.

Protože potřeba veřejně se ventilovat naprosto ustoupila do pozadí díky "fakt bohatýmu vnitřnímu životu", nějak nemám víc co říct. Takže si užívejte teplýho května a za dva tři měsíce zase ahooooooooooj:-).

Brrrrrrrrrrrrrr

Kde začít? Břicho se přehouplo do třetí třetiny, což je o tři třetiny víc, než bych si pro dobrý pocit aktivní ženy představovala, nicméně nebyla bych to já, abych se vzdávala a proto věnuji večery výrazovému tanci, a křepčím na hity (dříve) "pod dubem za dubem", (nyní) "tři čuníci". Muži to sledují od svých encyklopedií s poměrně shovívavými výrazy. Svět kolem letí jako splašený, Baltazar už má přes kilo a podle výkopových aktivit se těší plnému zdraví zvláště v oblasti utlačeného útvaru, který kdysi býval močovým měchýřem, Piškot má pro změnu už velký problém, co bude dělat, když si Adélka najde jiného kluka a dnes jsme bouřlivě diskutovali na téma nástupu do oddílu karate.

Sopky jej naštěstí už opustily, neboť magma mi tryskalo již ze všech dostupných otvorů, novinkou jsou u nás dinosauři a podmořský svět, z čehož to první neumím často ani přečíst a toho druhého se často dost štítím. Naštěstí plachetníci jsou vcelku roztomilá stvoření, kerá se dobře kreslí a nemají spousty těch nožek a panožek a vůbec nevypadají jako pavouci, to budiž důkazem, že všude lze najít cosik sympatického.

Kromě mé nadprůměrné vznětlivosti a ihnedného řešení všech problémů formou nejlépe násilnou by se dalo říct, že jaro mi klepe na pupek roztimile se růžovícími poupátky a na světě je moc hezky. (až na podpůrné stahovací punčochy).

Druhé těhotenství je o poznání lepší, protože člověk nemá těch proklatých devět měsíců pro sebe, ale stále žasne nad tím moudřícím malým vedle sebe. Je pravda, že ono moudření se v některých chvílích zvláštním způsobem překmitává do naprosté a chvílemi těžko stravitelné dětské "hlouposti", a to pak, umořena po sto šestnácté položenou otázkou " a na co že to teda jéééé", obracím oči v sloup a řeč jinam.

Strašně moc jsem toho chtěla napsat a nebylo kdy. Možnost krátkého spánku byla vždycky sladší a dostala přednost. A tak, když to vezmu trošku retrospektivně, ten první je pro mě vlastně zatím stále tím jediným a i když poučena o nutnosti prenatální komunikace mezi matkou a dítětem, doslova na to sejřím a žvanění prvorodiček o uklidňujícím vlivu sluchátek položených na břicho mi leze tak na nervy a uchem ven. Přitom si naprosto jasně vzpomínám, jak jsem u Piškota nechtěla nic zanedbat, co kdyby náhodou a břicho dostávalo takové dávky kultury a vitamínů, o jakých se mi do té doby ani nezdálo. Pokud se tedy do prenatální komunikace nedá zařadit poslech "Stopařova průvodce" před spaním......... a to asi ne.

Jinak se toho moc nemění. Piškot s Žížalkem se stávají stále většími symbionty a já tiše doufám, že se toto soužití nestane časem kompetičním. Zatím se zdá, že se všechny živé organismy v naší domácnosti vznášejí na růžovém obláčku a to nedej bóže, kdybych ještě občas něco uvařila nebo snad dělala ty věci.......jéžiš, však víte!, nebo kdyby mi někdo občas namasíroval nohy, to bychom tu už zešíleli blahem a to nebylo dobré.

Ráda koukám střešním oknem do hvězd a občas mi v hlavě běží jakýsi folkový cajdák milovaný v mládí".....kdo ví, co bude pak, až otevře prvně oči, kdo ví co bude pak...zda najde cestu svou a nebo cizí dlážděnou a v davu půjde si, či v čele procesí............ " a to mi pak kdoví proč hrknou do očí slzy a já si uvědomím , že i přes ty všechny strachy o Piškota a problém na pískovišti :-))), opět nechci dítko stáda, ale jsem pevně rozhodnuta čelit další nezdolné individualitě zarytě odmítající kopat s ostatními do míče, či jinak ulítlé, protože já už jsem si na ty zvláštní muže kolem sebe prostě zvykla. A patřím k nim. A oni ke mně.

Víte, bude divný, co teď řeknu a říkám to prvně a ono by to divně znělo od každého, ode mně obzvlášť, protože takovou snůšku požehnaných sebedestruktivních vlastností aby s klacíkem hledal.....ale poslední dobou jsem ráda, že se mám. Tiše doufám, že nejsem jediná..............................................