Tady už přestává všechna legrace, prohlásila jsem v sobotu a vyhnala muže se synem, kteří se právě vrátili z dobrodružného pobytu pod stanem, do některého z četných nákupních zařízení zakoupit bazén. Vzhledem k tomu, že se nám minulý týden ....tedy ne nám, ale tchýni....narodila kuřátka, byl celý náš megadvorek 6m2 jejich rájem a já se to snažila respektovat. Ovšem jakmile teploty přešouply třicítku, přesvědčila jsem ji, že zachování mé tělesné schránky ve stavu nehysterickém a oteklém přijatelně je momentálně prioritou, neboť jsem hrdou nositelkou krve její krve.
A tak jsem celý sobotní večer trávila po krk naložena ve studené vodě, kam mi pozorný manžel tu a tam vsypal ledovou tříšť.
Muži a chlapci si víkend užívali na ohňostrojích, dětských dnech, závodech dračích lodí, kolotočích a podobných taškařicích a jejich hroší žena a matka přežívala tento živou konverzací s tchýní Jarunou, obklopena hejnem roztomilých, ovšem přesto nesmírně debilních, domácích kurů, které systematicky oždibávaly okraje bazénu a filtraci s takovou vervou, že jsem začala mít o místo svého momentálně posledního odpočinku velké obavy.
Je třeba prohlásit, že legrace skutečně končí. Začíná boj o přežití a toto fatální sdělení píši z posledních sil prsty připomínajícími statné dubové kládky. Musím vydržet. Ne jako moje předsevzetí být aktivní, radostnou a pozitivní matkou až do konce. Jsem. To je tak vše, co mohu v těchto pěkných dnech prohlásit. Jsem a nejsem tomu právě ráda.....
P.S. V noci jsem podnikala rituální tance k přivolání deště. Vzhledem k tomu, že vyšší moc mohla jen těžko z toho valení se poznat, o co mi vlastně jde, pršet asi nebude......
