Vystupovat..................

-Mami a kam půjdeš až umřu?

Myslí rychle. Občas se nesoustředí na to, co říká a pak to, co říká, budí paniku , děs a hrůzu v matčině lůně i mysli.

-Do blázince, miláčku...

Známé se zabil syn. Bylo mu devatenáct. Byl jediný. Byl krásný, byl chytrý a byl rozesmátý.

-Mami a jak vypadá kosa? (čteme Modré pohádky, nějak už mě deptalo deklamovat o Kohoutkovi a slepičce a sáhla jsem pro náročnější literaturu.....Modré pohádky jsou fatální a nic nepředstírají. Starší je žere. Miluje příběhy o ulámaných kostech a tichém skonu. Kytici už mám naskladněnou pod polštářem...)

- Až budu velkej, nekoupím si takový auto , jako máš ty nebo táta, koupím si takovýho poršáka, jako je v hotvíls....(do školky už chodí dlouho a zaplaťbůh se socializoval.....a zblbnul)

-Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu (čtu s velkou citovou angažovaností, snažím se v dítěti vzbudit to nejlepší, co nastoupil do školky, pouze nás doma střílí a bombarduje)

-To je nějaká blbost, ne? Hodnotí.

Snažím se mu to vysvětlit. Snažím se mu vysvětlit krásu jednoduchých chutí, snažím se mu vysvětlit krásu jednoduchosti žití, snažím se mu vysvětlit základní tabu v omezování bytí......snažím se mu vysvětlit hranici dobré-špatné. Snažím se mu vysvětlit zmar a svou nechuť hrát si na vojáky. Nelze. Gender se nedá zapudit. Není rovnost pohlaví. Bere šišku a střílí.

I tak se něco děje.

Léta mražené přátelství pomalu ožívá.

Jakoby se ledové kry pohnuly. Jako by měla opravdu jednou vřít voda na kdekteré prase..........jako by na tom záleželo.....

Chybí mi knížky. Bolestně. Nechala jsem se rozřezat, abych měla trošku práva na klid .... a na čtení. A čtu. Pořád. Neuvěřitelně rychle. A spím...protože mi to Muž umožnil. Dvě noci spím a jsem jako vyměněná.

Něco se děje.

Chybí mi psaní. A píšu. Píšu a píšu všechno to, co mi leží v hlavě. Píšu pro kluky. Aby mě poznali i jinak, než jako nervÓzní bachařku......

A je to jen pro ně. Pro ně a pro mě.Najednou je toho hrozně moc, co jsem neřekla. Vždyť ani nemám komu.....jen Staršímu, co má oči jako čokoládu a je celý děda. A dědu miluje. A děda miluje jeho. Bezpodmínečně, jako kdysi mě. Dokážu to i já? (Dokáže mě někdo dnes???) ... jen mladšímu, co má oči jako šmolku a je celý táta. A zatím miluje mě, protože ještě neví, že kluci jsou na hraní a mámy na ... na praní. Jen sobě, protože si to dlužím. Nejsem dokonalá. Jsem sama láska plná pochyb a gest. Jsem sám zmar, sledující to nejhorší. A snažím se o ničem nepochybovat. A jak píšu, pochybnosti přestávají.

-Mami nejsem po tobě. Když křičíš, nechci po tobě být ani trochu. Jsem po tátovi!!! Nebo po dědovi!!!!!

-Mami.....

-Mami......

-Mamiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii

-Mami tak jsem po tobě, já už to teda nebudu dělat, ale už nekřič. Když křičíš, umřu!!!!!!!!

Jedinou možností je být pravdivý sám k sobě. Být pravdivý ke komukoliv jinému, je nemožné....................a falešné.(blondbach)

A já teď musím být setsakra pravdivá. Musí jednou pochopit, že ta máma, co jim prala, vařila, pořád je buzerovala, balila když měli horečku, foukala když měli rány, křičela i bez důvodu, plakala když ji nikdo neviděl, snažila se je chápat i když to nepoznali, milovala je celou šílenou silou, že ta žena měla právo nebýt občas nablízku, měla důvod nemít občas čas....měla sny a měla potřebu mluvit a mluvit a nebylo kam......................

A tady to prostě nejde.

Možná někdo z vás chápe, co se to tu snažím vytlemit........

Děkuju, že jste se mnou tak dlouho byli.

Ahoooj , tady Martin!!!!

Nestává se mi často, že by mi volali cizí muži. Za posledních 5 let se mi nestává ani často, že by mi volali muži, se kterými jsem se seznámila v baru.

Jestli ono to nebude tím, že do baru nechodím. Jestli ono to nebude tím, že rodím, kojím, uklízím, vařím...když se naškytne šťástná chvíle, tak se vykoupu, jednou za rok zajdu na zubní prevenci a jednou za rok ke kadeřnici.

Proto mě skutečně potěšilo, když mi prvního ledna zazvonil telefon a nadšený mužský, či spíš chlapecký hlásek zašveholil

"ahoooj, tady Martin!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"

Já ticho.

"no Martin, ten z včerejší noci"

Aha :-(. Tak to jste si mladíku bohužel asi spletl číslo.

"ale nééé, Martin....jak tam byl s náma ještě Kárl......nebudím tě?

Nebudíš, vstávala jsem v pět ráno, protože jsem musela kojit.

" ??????!!!!!! eeeeee"

Slečna vám mladý muži dala asi špatné číslo.

"Ale ne....Martin, no přece si mě pamatuješ!"

Je mi to moc líto chlapče, ale slečna vám skutečně dala špatné číslo, já jsem večer hrála se svým manželem skrébl, lítala dávat zábal miminu a šla spát v jedenáct. Jestli mi nevěříte, tak vám mohu mmskou poslat svou fotku i s rodinou, ono vás to nadšení přejde.

" Aha, tak promiňte..." každý by se nad ním ustrnul.

Nic si z toho nedělejte, ona se určitě jen spletla a určitě ji ještě potkáte a jestli ne, tak to určitě nestálo za to............ probudila se ve mně matka dvou synů, která při představě, že jim nějaká obscéní potvora udělá takovou věc, chudáčkům chlapečkům, budu ji muset najít a zabít.

"Tak hezkej novej rok a nezlobte se"

Nezlobím zlatíčko, tobě taky.

Mimino už skoro nemá horečku, tak si sedám ke kávě a přemýšlím, jaké že to ty ženské jsou příšerné a jak že muselo být maminkám těch chlapců, které jsem občas maličko, ale jen skutečně velmi maličko zlobila. Fuj...už to nikdy neudělám:-).

Z úvah mě vyrušil zvonící telefon.

"ahooooooooooj, tady Kárl, říkalas že nechceš před Martinem, tak ti teda volám!!!!!!"

Děvče bylo čiperné a zřejmě v některých partiích velmi velmi přesvědčivé. Takovýchto telefonátů mě čekalo za dopoledně ještě pět.

Přistihla jsem se, že trošku závidím.................ale nezoufám, neboť jak na Nový rok, tak po celý rok.