Moje myška potichounku spí, ruce ještě od lepidla, spojujícího kroužky vánočního řetězu, pusinku špinavou od mlsání zlámaného vánočního cukroví, je sladký a milý a nevinný a já ať chci nebo ne, přistihuji se při broukání vánočních písniček a při zasněném pohledu na četné svíce, lahodící místnosti teplým blikotavým světlem.
Pokoušela jsem se vyhnat to přicházející smíření bloumáním po zákrutech internetu, občas našla něco pro zasmání a občas pro pláč....(ne Lojzo, ten odkaz nebyl míněn nijak sarkasticky, rozhodně nechci snižovat hodnotu důležitosti výherců reality šou, právě naopak a je mi líto, opravdu a skutečně líto, že hledáš v tom co píšu skrytý význam, protože jsem průzračná jako studánka za měsíční noci a neschopná jinotajů a čehokoliv mezi řádky...).
Pokoušela jsem se nenechat se ovládnout tichou nocí a vidinou rozzářených piškotkových očí a pokoušela jsem se ubránit dojetí, které to s sebou přináší.
Nejde to.
Nechci.
Piškotek celý od mouky vyrábí už třetí den krásné komety,a náš stromek bude nelesklý a netřpytivý, plný papírových řetězů a jablek na provázku.
Už mě to dostalo.
Stromy kolem silnice byly dnes ráno bílé a zářící a mlhou probleskovaly odlesky studeného zubatého zimního slunce. Piškot za mnou ječel "Jédíťků páňáctů, budu lolíbati" a bedna krmení, co jsme ji vezli do lesa na kopec se v každé zatáčce převrátila.
Pak jsme zdobili smrk, co nebyl větší než moje dvouleté štěstí a les se zaléval poledním sluncem. Rohlíky a jablka navěšená na stromku jako obětina bůžku koček, který nenechal umřít malou kočku Kuličku. Lůj jako poděkování za to, že nám štěstí neodlétlo s prožitou bolestí.
Pokud mohu letos za něco poděkovat, pak to je pochopení podstaty slova pokora. A pokud mohu někomu letos poděkovat, pak svému muži, že mě má asi opravdu rád, i když nejsem dokonalá. A sobě, že jsem si dokázala v životě najít něco, co mi dělá skutečnou radost a že jsem si konečně odpustila, že nejsem dokonalá.
Žádné komentáře:
Okomentovat