Jak tak musíme být doma zjišťuji, že můj naprostý odpor k posazení dítěte před vídejo se stává tak nějak méně naprostým a že v požadavcích na sebe jako matku poněkud zvolňuji.
Už jsem se dokonce pokoušela lákat na pamlsky nejrůznější členy rodiny, aby byli alespoň chvíli podílníky uzdravovacího domácího procesu. Není to jednoduché, neboť empirickými výzkumy jsem došla k přesvědčení, že kvalitně se dokáží o mého syna postarat z celé rodiny pouze můj otec a můj mentálně postižený strýc a navíc i ti s menšími obtížemi.
Můj otec způsobuje v mém synovi rozklad posledního zbytku náznaku poslušnosti, neboť jej hýčká dědečkovskou láskou tak mocně, že mé výchovné působení po návratu činí ze mně stvůru z pekel, kterou syn odhání a vyjekává "béééééž, béééééž" s posunky více než výmluvnými.
Můj mentálně postižený strýc zase zvládne více méně dítko zabavit nevšedními aktivitami po dobu dlouhých desítek minut, nicméně poté se oba nalézají hladoví a sedící ve vlastních výkalech, což není pravda právě ideální stav.
Ovšem pořád je to lepší, než působení veškeré červené nitě přeslic naší rodiny, o tom je škoda se šířit. Pokud se vám zdám poněkud rozvrkočena, pak vězte, že jsem včera zažila nejhorší chvíli svého života a to, když si má matka pěkně od plic notovala s mou tchýni a obě v dvojhlasu projevovaly své negativní názory na můj přístup k mému synovi. Za trest jsem je vyfotila a myslím, že mám výborný tip na vánoční dárek.
Rozhořčilo mě to ale tou měrou, že jsem chvílemi vrčela, chvílemi koktala, chvílemi se snažila apelovat na maminčin cit tulením se k tatínkovi, ovšem nemělo to valného účinku a tak není divu, že rozčilena, měla jsem menší verbální problémy.
Jak jinak si vysvětlit můj výchovný proslov ve chvíli, kdy se syn rozradostněn dárky, dědečkem a mentálně postiženým strýcem neuhlídal a poněkud velmi se pomočil do tepláků? Zapřela jsem celou tíhu své autority a zahřímala hlasem slyšitelným několik stovek metrů čtverečních
VOJTO!!!!! DO ČURÁKů SE NETEPLÁ !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Oslava tím objevným sdělením získala zcela jiný směr i tempo.
Jediný, kdo tuto informaci kvitoval se skutečným povděkem byl můj mentálně postižený strýc.
Jeidný, kdo tuto informaci považoval za skutečně důležitou byl můj syn, neboť ve chvílích ticha docházel v pravidelných intervalech za prababičkou, kterou velmi správně otipoval jako jedince, jež byl z výše uvedené informace nejvíce v šoku a pěkně výrazně opakoval, tahaje jí za nohavici "babika sundat čuáky!!! sundat čuáky, do čuáků se neteplá!!!! babika teplat na nočník!!!!!!!. Když na naši radu reagovala pouze střídmě pohazoval nohama ve vzduchu, chytal se za nohavice a vyřvával jako pominutý "čuáky, čuákýýýýýýýýý!!!!!!!!!!!"
Oslava skončila poměrně záhy.
Teď musím končit. Chce se mi teplat......................
Žádné komentáře:
Okomentovat