Tvůrčí

Po drobné epizodce s pokreslenými zdmi se mi začala do hlavy vkrádat myšlenka, že jsem nevšedně nadána nejen pohybově a literárně, ale i výtvarně. Tato myšlenka hluboce zakořenila a netrvalo dlouho a vyústila v poměrně úporné výtvarné hemžení, kterým jsem minulý týden terorizovala celou rodinu a nejvíce svého nebohého syna.

Ten, ocitnuvše se ve stavu nemocných, nemohl se bránit, neboť ven nebyl vypuštěn a tudíž musel se mnou trávit celé své dny uzavřen v jednom bytě. Já jako VÝBORNÁ!!! matka jsem pak zavrhla všechny jím navrhované činnosti, jako je sledování Doby ledové 1 i 2, sledování Hledá se Nemo i Kouzelné školky a za zvuků náročných džezových skladeb linoucích se z tranzistorového rádia, nutila jej vytvářet hodnoty a tvářit se u toho nadšeně.

Po běžných ježečcích přišly na řadu žirafky, pejskové, kočky, ryby, plejtváci, ploskonosky a hejno jiřiček.

Když došly brambory, vrhla jsem se likvidovat zásoby papíru. Musím říci, že to mělo u mého syna větší úspěch a když od prvních dvou lampionků zuřivě vzplály záclohy, měl z toho nadšenou hýkavou radost.

Nicméně tady je majstrštyk – třetí kousek, co neshořel a je fakt moc hezký :-).

Zbytky papíru padly na výrobu dalších kvalitních výrobků dárkového charakteru a takto jsme s pěti á čtverkami spláchli dárky pro celou rodinu pěkně jedním vrzem.

To ale nebylo pořád ale nic proti tomu, když jsem objevila barvy na sklo. Od té doby jsem pokryla vrstvou té hmoty 90% aktivních skleněných ploch na okolních 250 čtverečních metrech a i slépky mají pěkně svátečně vyzdobený kurník.

Až na tuto poslední aktivitu byl piškot skutečně a nefalšovaně ruční prací nadšen a pokud to zvládl ve svých dvou letech on, pak to jistě zvládnou za dlouhých deštivých dnů i jiné děti.

A teď hupky dupky opět do náruče výtvarných činností, naprosto uhranuta jsem nasbírala asi tunu šišek a již dva týdny vytvářím úžasný exemplář adventní zrůdnosti. Tož ručním pracím zdar!!!