Náročné!!!

Tak a je to. Mému synovi byly včera dva roky. Je velký, krásný, má skvělou práci boků při tangu na hit cib cib cibulenka a.................má holku. Nedivím se, že mnohému o dvacet let staršímu ítýčku slintajícímu noc co noc na klávesnici spadla čelist a trénovaná pravačka se sevřela v zlostnou závistivou pěst....ale hoši, zkrátka kdo umí umí.

Zatímco loni byl malý blbý kojeňák, kterému ke štěstí stačilo oslintávat prsa, letos si naprosto nekompromisním způsobem vyžďákal pařbu, vybral hosty (Aděuka má ťulíky!!!!!) a donutil mě k ponižujícímu nákupu a následnému nafukování balonků, protože ty se zkrákta Aďeuce jíbí.

Což o to, já mám Adélku ráda a i její maminka se mi zdá být pro naši rodinu vhodná, neboť vydrží pít dlouho do noci, nemá zbytečné předsudky, není zapšklá, nepíše anonymy a má mě ráda, ovšem přece jen......zdá se mi, že abych kvůli nějaké jiné ženské musela už teď přestavovat byt a stříhat synovi přerostlé vlasy je přece jen....poněkud....unáhlené.

Nicméně – jsem milující a chápavá matka a tak, jen co jsem omyla zbytky sprejů z rukou, svolala jsem vybrané děti a na přání syna vyráběla s jeho neopominutelnou pomocí Aděuce jeděťka ď blamboly, upeka peníťky a ňakelila Análku.

Nevím sice, co mě čeká příští rok, možná mi koupí lístky do kina a požádá o krabičku prezervativů, nicméně to zatím nemá cenu řešit. Co vím jistě je, že budeme muset na dvorku postavit kadibudky jako svatební komnaty a spíjejíc se s Adélčinými rodiči tiše doufat, že si děti dají pozor.