Kýho Víta, na mlácení mohou být klidně i tři

Dnes v Britských listech uveřejnil Josef Vít úvahu nad samovinnou situací týraných žen . Úvaha je břitká, jasná, přesná, nekompromisní. Ve světě, kde je všechno jak má být, ve světě, kde neexistují závislosti, vášně, slabost....v autorově světě spořádané a řádné výchovy je tato úvaha jistě na místě a vyjadřuje jeho názor, určitě správný z hlediska toho, co by mělo být samozřejmé.

Těsně před přečtením tohoto článku jsem se procházela po bloguje a okem narazila na výpotek, hovořící o kdesi "díky bohu na anorexii zemřelé modelce ...co s ní, když je blbá, ne?". K tomuto článku bohužel nemám link, pokusím se to dodatečně najít.

I tato úvaha je pro svého autora nepochybně logická a správná, odvolávající se na svobodnou vůli a zdravý rozum každého z nás.

Je stejně správná a logická, jako pohoršování se mých rodičů nad tím, že se feťákům vyměňují jehly. Stejně správná jako ranní rozcvička v dvacetistupňovém mrazu.

Nechci se rovnat autoru píšícímu do Britských listů a respektuji jeho názor a naprosto se ztotožňuji s tím, že kdo mlátí nebo jinak usurpuje slabší je absolutní chudák. Gratuluji mu k dobře vychované dceři a jen na okraj – ten zmiňovaný televizní seriál bude nepochybně pojišťovna štěstí – blbost autorem uváděné pasáže zvedla od počítače i mého muže, který si jinak zacpává všechny vjemové otvory.

Ale.....

Také jsem dobře vychovaná. Také o sobě mohu hrdě říci, že jsem silná žena, která vždy prohlašovala, že TO by udělal jednou a odešel by v trenýrkách.......ovšem až do doby, než se mi oční bulvy vtlačily k něčemu podobnému blíž, než bylo zdrávo. A můžete mi věřit, že dnes bych to ani nezašeptala. Poučila jsem se. Jediné, co vím jistě je, že nikdy nevím........

Pánové nesuďte, co neznáte. Nevynášejte rychlé a jednoznačné soudy o něčem, co jste nezažili na vlastní kůži. Nepodceňujte sílu lidské slabosti.

Často to, co zvenčí vypadá jednoznačné a jednoduše řešitelné, zdaleka pro zainteresovanou osobu takové není. Nejsme totiž perfektní stroje provádějící vždy to nejlepší a nejlogičtější. Jsme slabí, tápající a hledající tvorové toužící po lásce a po štěstí, ke kterým míříme často velmi trnitými a bahnem zanesenými cestami, často sebedestruktivně a pro okolí nepřijatelně.

Jsme se schopni zničit cestou k Chiméře. Ať je tou naší Chimérou "dokonalý vztah-přece mě miluje!!!" s nenapravitelným násilníkem nebo vysněná absolutní štíhlost.

Lidé podléhající Chimérám, nepotřebují naše pevné a zdravé názory. Nepotřebují naše odsouzení. Pokud od nás vůbec něco potřebují, pak je to naše pomoc. Ale to poznáme až ve chvíli, kdy jde o někoho nám velmi blízkého nebo o nás samotné.

*

Tak se moudří pánové nehněvejte, že se jako žena zmítaná a smetená mnoha neduhy tohoto světa a jako žena přesvědčená, že láska dělá z lidí magory, obracím proti Vašim čistým štítům. I dobře vychované holky mívají občas nezdravou slabost pro špatné kluky. Nebo pro zakázané látky. Nebo pro týrání se hladem. A pokud jste neusnuli, mám na závěr ještě půlnoční koutek Gellnerovy poezie.....aby bylo už definitivně jasno :-), s kým máte tu čest.......

Vím, že jednou ke mně vkročí
cosi tiše za šera.
Vítězně se zadívá v mé oči
chiméra.

Vytuším jí po bok sedna,
že se snášet začíná
z beder otců snaha bezvýsledná
na syna.