Úterý je jediným dnem, kdy ve večerních hodinách nepodléhám šílenství fyzických aktivit a v hodinách dopoledních aktivit mateřských. Úterý mám fixováno jako den pohody, obžerství, popíjení levných alkoholických nápojů a nezávazné zábavy s díťatem.
Dnešní úterý mi však bylo pokáleno hned zčerstva, neboť jsem ke své hrůze zjistila, že v masérské škole, kam jsem se pod vlivem přihlásila, proběhl jakýsi převrat a kvalitní jedinci byli odejiti. Jediný, který zůstal a tedy by mě měl eventuelně vyučovat, je jakýsi odbarvený suplementy přervaný výpotek, což jak jistě uznáte, není nic pro blond křehkou duši.
I zrušila jsem svou přihlášku a podala přihlášku novou. Briskně a nekompromisně. Nebudu se přeci zaobírat myšlenkou, že by snad TOHLE mělo být nějaké znamení, že všude dobře, v kanclu nejlíp. Naopak. Zabojovala jsem a prosadila si místo víkendového intenzivní kurz, což znamená, že budu v průběhu tří týdnů fungovat jako téměř bezdětná osoba.....až se děsím, jak se těším!
Náladu mi nezkazila ani vidoucí vědma, která ve snídani s Novou věštila, věštila a vyvěštila, že jestli se má letošního roku skutečně někdo bát, pak jsou to panny a ryby. To bylo z karet. Z křišťálové koule, ve které se profi odráželo logo TV Nova pak věštila tak intenzivně, že se jí téměř smekla paruka a vyvěštila, že teda panny hotovo, hirošima hadra, hustý...prostě humus rok. Nejhorší rok za posledních 50 let. No řekněte....co mě se tak může stát? Vzhledem k tomu, že moji oba muži na tom mají být úžasně, můžu tak maximálně umřít nebo se zase zamilovat do blížence. Nic horšího se mi stát nemůže a co mě nezabije, to mě posílí. Já zkrátka budu masérka, ať si věští třeba z lógru!!!!!!!!!!!!! Jaký si to udělám, takový to budu mít.....
Tohle všechno mi běželo hlavou, když jsem valila Piškota po návsi jako že na zdravotní procházku. Tvářila jsem se u toho nadšeně a bojovně, takže první půlka kolečka (okruh kolem kapličky a prasečáku) proběhla v tichu a radostném výskání mého díťátka.
Pak se díťátko pochcalo. No nic, člověk nemůže mít všechno. Honem domů.....U prasečáku se díťátko šprajclo a předvádělo super jedna á hysterák, co o něm pan doktor Matějíček píše, že za něj nemáte dítě trestat, bo to souvisí s vývojovým obdobím a že to prostě nedělá schválně. Tak jsem ho netrestala a snažila se ho co nejlidštěji mu vysvětlit, že musíme domů, protože má počurané a tudíž mokré kalhoty a jestliže budeme postávat další hodinu, je vysoce pravděpodobné, že zkrátka opět nastydne a budeme muset být doma...blablabla....díťátko ječelo čím dám tím víc a jalo se mlátit sebou o zem, tak jsem ho Matějíček neMatějíček čapla a vlekla dědinou, ječícího a vzpouzejícího se o to víc, čím víc měl diváctva.
U kapličky jsem ho Matějíček neMatějíček ztřískala před zraky půlky obecního zastupitelstva. Na naši už tak pochroumanou pověst toto bude mít zcela jistě zdrcující dopad.
Navíc jsem s hrůzou zjistila, že příští týden je zápis do školky a ač tam mimínek bude nastoupen nejdříve za rok, je nutné k tomuto zápisu jít. Až mě oblilo, jak ten čas letí............mám kluka, co půjde k zápisu do školky.......
Opět mě zachvátila existenční panika. Mám sice vysoké IQ, ovšem úměrně tomu mám nízko postavenou paniční laťku. Choulíc se do křesla, naléla jsem si něco z domácí produkce a podnikla průzkum množství své podnikatelské odvahy. Po odhalení její míry jsem si naléla druhou sklénku, neboť jsem ji našla krčící se v koutku hned vedle odvahy otevřeně řešit konflikty. Obě byly malinké, špinavé a ustrašené.
Takže pod vlivelm třetí sklénky padlo další rozhodnutí.
To druhé dítě rozhodně chci!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Nikdy jsem neměla daleko k sebemrskačství....................................
Žádné komentáře:
Okomentovat