Krok na Nový rok

Předsevzetí do roku 2007

- mluv, jen když máš o čem
- jez jen když máš hlad
- pomáhej jen tomu, kdo si o to řekne
- nepij za svoje
- kuř jen výjimečně

1.1.2007, 3:30 ráno
Jé ahÓj! Můžu si vzít cígo? A ten fernet tady je tvůj? Víš, mám poslední dobou takovej zvláštní pocit, že není všechno tak, jak by mělo bejt. ....Fakt? Tobě je taky divně,jo? A nepotřebuješ pomoct?...Prosím vás, doneste mi ještě jednou ty jednohubky, byly moc
dobrý!!!

*

ANNA Rock dunivě řžála a pilulky proti kašli s obsahem 120 mg efedrínu v každé odváděly svou nedocenitelnou práci. Byla jsem vopravdu, ale vopravdu frí. Kromě pilulek na tom mělo nepochybně zásluhu i mé pevné rozhodnutí, že mi večer nikdo ničím nepokazí.

Ono když žijete s Žížalkem, je zábava skutečně věcí rozhodnutí. Na všech oslavách, zábavách, večírcích a jiných společenských akcích konsternuje naprosto každého tím, že sedí v koutě, nemluví a divně se kývá. Udivění chodí pak obvykle za mnou a tiše se táží, zdalipak se mému miláškovi něco nestalo, jestli se baví a zda něco nepotřebuje.

Nevím. Pokusila jsem se do něj vpašovat i zaručenou pilulku proti kašli, ale jediným výsledkem byl rychlejší pohyb jeho řas nahoru a dolů. A tak, slušně vychována, odpovídám, že Žížalek je zkrátka stoik. To budí u tázajících se nevšední zájem a tak Žížalek obvykle tiše rozjímá obklopen fanynkami uhranutými jeho zvláštní tichou pokorou.

Zkrátka nasrat.

Ale člověk si zvykne i na malomocenství. Silvestrovskou noc si pokazit nedám!!!

ANNA Rock byla proložena řáděním dýdžeje Přemka a moje pevné přesvědčení dostalo notný otřes. Ačkoliv jsem byla hotova absolvovat večírek bez alkoholu a do naší několik kilometrů vzdálené vísky se k ránu dopravit jako inteligentní člověk automobilem, Sagiho Dávej ber následováno jedním z mých nejoblíbenějších hitů, Haniččiným je nezbytné, aby nebe bylo blankytné, je důležité, abych byla šťastná touto částí mých předsevzetí naprosto otřáslo a já se postavila do hada na nějaký ten čilý alkoholický nápoj.

Fronta byla sice dlouhá, ale zato postupovala pomalu.

Dobré na tom bylo, že jsem se během první půl hodinky seznámila s Rostíkem, Vláďou, Péťou a Jiříkem, který každý jeden byl majitelem lahve mnohastupňového alkoholu.

Pokoušela jsem se sice chabým předstíráním odmítání uhájit svou čest a za svůj nápoj si zaplatit, ale pak jsem si vzpomněla na novoroční předsevzetí a pěkně zhluboka se seznamovala s jedním po druhém, po třetím....... po desátém po hodině trávené ve frontě jsem nebyla sto vyslovit korporativně svůj požadavek, tak jsem barmanovi popřála šťastný Nový rok a vydala se k neumětelům.

Žížalka jsem pochopitelně našla v obležení prsatých krasavic tvářících se, že ticho a tma jsou dvě věci, po kterých na Silvestra touží nejvíce. I servala jsem je a pevně dosedla na zákonem stvrzené místo.

„Tys pila?" zeptal se mě naprosto nadbytečně.

„Ne-e-é" odpověděla jsem poněkud zajíkavě a snažila se muže oslnit pohledem, z nějž zářil efedrín v kombinaci s destiláty.

„Tak to abysme šli" tiše vzdychl žížalek „ jsou čtyři a nic nám nepojede."

Poskakovala jsem radostně a těšila se na dobrodružstí novoročního výletu. „Mý jdémé domů pěšký!!!" pokřikovala jsem po všech kamarádech a ti jen shovívavě kývali hlavami, neboť předpokládali, že takovou fantasmagorii mohl vyplodit jen velmi opilý mozek.

Mýlili se.

V 4:15 jsme vyrazili z místa A na osmikilometrový pochod k domovu.

V 4:35 jsem přestala poskakovat, neboť déšť houstl a namrzlé nohavice odmítaly ohebnost.

V 4:50 jsem byla již naprosto střízlivá a začínala chytat lehkou paniku, neboť silnice pod našima nohama se bičována poryvy ledového deště měnila v kluziště.

V 5:10 jsem se nemohla zbavit dojmu, že již deset minut šlapu stále na jednom místě.

V 5:15 nás v kopci předjel linkový autobus, jemuž cesta z místa A do naší vísky trvá cca 15 minut.

V 5:16 jsem si zapálila dvě cigarety najednou a částečně kluzmo, částečně po čtyřech, zato však stále nadávajíc, vyjadřovala obavy o kvalitě nastupujícího roku a jediným novoročním předsevzetím bylo rozvést se a najít si někoho, kdo umí číst jízdní řád.

V 5:30 jsem přestala nadávat, neboť mi namrzla huba.

V 5:50 jsem uzřela v dáli světýlka naší vísky a padla k zemi, abych mohla políbit rodnou hroudu.

V 6:15 jsem oloupala ledovou krustu z obličeje, letlampou odstranila ze svých nebohých končetin odění a vysílena a vděčna padla do postele.

V 8:30 mě vzbudil telefon, kterým mi rodiče přáli krásný Nový rok. Myslím, že takové nadání pro kvalitní ironický humor bych od nich dříve nebyla schopna očekávat.

Veškerá novoroční předsevzetí zůstala zmrazena pod kopcem u golfového hřiště. Opustila mě právě ve chvíli, kdy jsem viděla zadní světla linkového autobusu, vyjíždějícího dle platného a běžně dostupného jízdního řádu z místa A pravidelně každý všední den i svátek.

Veškerá novoroční předsevzetí jsou totiž ku hovnu, když si necháte vlastní blbostí ujet ten správný autobus.