Mým čtenářům

:-)

několik (velmi mnoho) slov na vysvětlenou, spojených s uvedení několika faktů o autorce stránek :-). Kdo zaregistroval hodnotné ohlasy z posledních dní , bude asi více v obraze. Určeno víceméně pouze pro "mé čtenáře".

Možná, že všechno zlé je pro něco dobré. Uvědomila jsem si, že jsem nikdy dostatečně nezdůraznila, jak jsem ráda, že ztrácíte čas četbou tohoto „deníčku“. Uvědomila jsem si to ve chvíli, kdy jste se ozvali a podpořili mě a já vás prostě zase odbyla.

Asi to tak občas nevypadá, ale jsem moc ráda, že vás bavím. Jsem moc ráda, že pár minut svého života trávíte čtením života mého. A jsem moc ráda za každý váš názor, za každý komentář, vzkaz nebo mail. Pochopitelně s výjimkou těch, které stály u zrodu této děkovné zdravice.

Proto se cítím povinována trošku víc se představit a zodpovědět některé z vašich dotazů a připomínek i přesto, že by možná bylo rozumnější nechat to plavat.

Takže jedeme:

1)Mé jméno není těžké zjistit, vzhledem k tomu, že jsem je plné uvedla v první knize, vydané spolu s Kostějem, Mirunem a Georgem K. Stejně tak zjistit mé bydliště je poměrně snadné. Nevidím důvod, proč bych to měla nějakým způsobem tajit, nestydím se za to, kdo jsem. :-) Faktem tedy je, že kdo mě oslovuje jménem a jasnovidně používá zmínky o vísce a Zoo, zcela jasně pouze vyčtené, mě ještě nemusí nutně znát osobně.

2) I když jsem se nechala unést a na poznámky o své fyzické podobě reagovala vystavením své fotky , což bylo velmi dětinské, nemyslím si, že by pro čtenáře těchto stránek bylo až tak důležité, jak vypadám. Naopak mám za to, že ten, kdo to neví, si může svobodně představit někoho, kdo tu ventiluje své radosti i strasti. Nebudu ale zastírat, že mě udivilo, jak donekonečna opakovaná poznámka evidentně nešťastného člověka může způsobit ovlivnění něčího názoru. :-) Navíc o skutečnosti, na které dle mého mínění zkrátka nezáleží. Ne na každém šprochu vždy něco je.
Fakta v tomto bodě? Faktem je, že jsem akreditovanou cvičitelkou, páchající svou praxi momentálně suma sumárum 5 hodin týdně, a to se specializací pilates, body form, ZTV a P-class. Cvičení mě baví poslední dobou o něco víc než psaní, zejména vzhledem ke skutečnosti, že odezva je intenzivní, okamžitá a pozitivní. A jednoznačně jsem v tom také lepší. Diskusi o tom, co je pěkná postava, nechám fundovanějším týpkům. Jsem žena a tudíž budu vždycky nespokojená ….

3) Má absence reakce na určitou fenomenální formu komunikace v podobě opravdu šťavnatých napadení není způsobena tím, že by mi to snad vyhovovalo a tento fakt chci zdůraznit. Nicméně není poprvé a ani naposledy, co se něco takového děje a můj reakční vývoj na toto procházel fázemi rozhořčení-sebeobviňování-bránění se a mnoha dalšími a dospěl k fázi současné, kterou je prostě ignorace.

Trvalo mi to opravdu dlouho, konečně však vím, že každý anonymní výpad má pouze takovou sílu, kterou mu sami přiřknete. Anonymní nenávist nelze pochopit, neexistují k ní žádné důvody, nemá to žádnou oporu v realitě, je to zkrátka jako záprdek. Smrdí to, zasviní to celý dům, ale je to neškodné. Jsem přesvědčena, že současné výpady nemají cokoliv společného s kýmkoliv z mé minulosti, protože i když v tomto směru dříve něco proběhlo, nikdo z těch odhalených – dříve zúčastněných – by si nedovolil dělat narážky na mé dítě. Jsou hranice, které ani ubohá Jindřiška zkrátka nepřekročí.
Můj názor je, že je lépe, napadá-li onen chorý mozek v této fázi mě, než by se vrhl na některého začínajícího psáče a tímto intenzivním nátlakem ho s největší pravděpodobností odrovnal. Upřímně říkám, že být to před pěti lety, už se hroutím :-).

4) Ano, i přesto mi to stojí za to. Těžko se to vysvětluje. Psaním si třídím myšlenky, mám radost, když máte se mnou radost, mám radost, když jste se mnou smutní. Vím, že občas plodím bludy a někdy jsem k uzoufání nudná. Přesto mi skládání slov dělá velkou radost, udržuje mi slovní zásobu, což je na mateřské dovolené velmi záslužné a v neposlední řadě je to jakýsi zvláštní způsob seberealizace. Těší mě to. A dělat, co člověka těší, je vážně fajn :-)

Ano, stojí mi to za to. Kvůli sobě i kvůli vám.

*
Chci se tímto omluvit, že na čas zakážu komentáře. Opravdu to snad není proto, že by se mě mohly donekonečna opakované výkřiky podle scénáře –jsi tlustá, manžel tě podvádí, tvé dítě je ošklivé, jsi prostě ubožačka a (pozor) tvůj fanklub nemá více než pět členů (tady bych viděla skutečné jádro pudla) – dotknout. Zakážu je proto, že zkrátka nechci, abyste byť i malinkou část svého času věnovali čtení těch divných výlevů nebo snad reagování na ně. Ty, na které nebylo reagováno, jsem vymazala. Bylo jich dost a stálo to dost času. Jakoukoliv diskusi na téma, zda je vhodné mazat komentáře, v tomto případě odmítám :-).

Budu ale dál moc ráda za každou vaši reakci, klidně i věcně kritickou, pro které můžete použít funkci vzkazů nebo mail. Jsem ráda, že mě čtete a jsem ráda, když dáte najevo, že tam někde jste.

A jestli tam jste a čtete to tu rádi, pak slyšte že faktem je, že mám nádherného úžasného syna, trpělivého muže, který je jako každý chlap občas k zulíbání a občas na zabití, mám úplně obyčejný život uprostřed dvorku se slepicemi, bývám často smutná a sklíčená a taky často veselá a mám spoustu starostí, o kterých nikdy psát nebudu a spoustu radostí, o kterých budu psát o to méně. Jako každý jsem ráda, když mě má někdo rád a když je hezky a když mi něco vyjde.

A mám-li být upřímná, tak mám pocit, že mi psaní zatím většinou vychází (nekladu si vysoké cíle:-). A taky mám pocit, že není tak špatné ve třiceti vědět, co vás v životě baví a bavit bude a dělat to – a dokonce tím i něco málo vydělat.

A pokud to s sebou přináší daň v podobě blbečka, co utrácí svůj život pokusy otrávit cizí život nebo ublížit nebo kdo ví co to vlastně má být, tak tu daň ráda dám.

A ještě jednou…..DÍKY VÁM VŠEM…………. A myslím to upřímně :-)