MDŽ

MDŽ jsem si vopravdu řácky užila. Vzhledem k tomu, že dlouho dlouho dopředu plánovaná schůzka, jež mě měla vynést do hvězdné výšiny sereblit a lidí užívajících výsluní bulvárních časopisů s nákladem vyšším než Zlaté stránky, byla vynašečem odřeknuta den předem, nevytlačím zajisté plačící Vendulku jen tak brzy z prvních stran, pokud ovšem nevybiji půl vesnice a celý kurník, což se samozřejmě vyloučit nedá, ale vzhledem k mé přátelské holubičí povaze a vzhledem k tomu, že odjíždím, je to v příštím týdnu krajně nepravděpodobné.

Lomíc rukama zajistila jsem si na tyto dva dny hlídání tím, že jsem znásilnila piškotkova dědečka, tento si vybral dva dny řádné dovolené a já se mohla pracovně realizovat. Tedy mohla bych, kdyby.......

S myšlenkou, že má dovolenou zrušit, mě dědeček poslal někam a pyšně si ve čtvrtek ráno odvedl radostně hýkajícího piškota pryč.

Přede mnou se rozprostřelo období dvou dnů naplněných......................ničím!!!!!!!!

Zatajil se mi dech. Svěží vítr samoty mi rozevlál lokny a jeho síla třásla i oční bulvou.

Co teď? Co budu p r o b o h a dělat???? (uklízení, praní, žehlení a vaření jsem zamítla během 20 vteřin)

Co jsem dělala, než ................

Sprchovala jsem se!!!!!

Horká voda v deset dopoledne chutnala nevšedně. Umývat se za denního světla, se mi zdálo až hříšně nestoudné. Rozdováděla jsem se natolik, že jsem se po sprše i komplet natřela jakýmsi stuchlým tělovým mlékem. Štípalo jen chvíli....

Fénovala jsem se!!!!!!!!

Zvuk fénu mě zpočátku drobet vyděsil, ale za chvíli se mi vybavilo celé mládí. Mé vzpomínky šly tak daleko, že jsem použila jakési přípravky, které take nebyly nejnovější, ale rozhodně to na jejich schopnost tužit nemělo vliv.

Nosila jsem podpatky!!!!!!

Nejdřív jsem sehnala žebřík, poté vyhrabala u stropu krabici, kde bylo mezi srdíčky napsáno "lodičky" a poté se s každou pět minut laskala. Vybrala jsem si ty nejodvážnější, několik poslední pokusů o přejití celé chodby skončilo bez pádu, takže volba byla jasná. Oděna ve staronovém, překvapivě slušivém outfitku, vyrazila jsem do světa.

Ve dveřích jsem se srazila s Jaruškou. Ta mi tragicky a velmi šišlavě sdělila, že kromě toho, že nemá zuby a bude je mít až příští týden a nemůže tedy mluvit, dohodla si na následujících několik dlouhých týdnů brigádu a že tedy nebude většinu dne v našem společném domě přítomna a zda to zvládnu.

Svět se se mnou zatočil. Tohle nemůže být můj život!!!! Tolik štěstí najednou!!!!!!!!!!!!

Voňavá, namalovaná, usmívající se, nasedla jsem do vozu a vyjela vstříc radostné, radostnější a nejradostnější představě trávení MDŽ jako svobodná žena mající na sebe čas.

*

Tady bude pokračování.........