Hajzlovej poplach

Máme nabito ostrejma a zítra frčíme na sluníčkový tábor. Je to efektní název pro akci, kde se 13 matek, z toho 7 těhotných, s 13 dětmi ve věku 1,5-2,5 roku dobrovolně uchýlí na šest dnů do společného ubytování v naději, že dělají pro své robě to nejlepší. Pro mé dítě je zjevně nejlepší individuální program, ale já nedbám, neboť jsem tvor společenský a nenechám se přece svým synem a jeho otcem, introvertními střelci s vysokými nároky na své okolí, nikterak omezovat.

Že mi to dá robě řácky vyžrat je nasnadě. Má k ničení mé nervové soustavy zvláštní nadání. Tuším, že po otci. Trestá mě totiž, aniž bych mu cokoliv udělala.

*

Nebyli jste náhodou teď někdy na Sokoláku? Pro toho, kdo neví co to je, je jakékoliv vysvětlení zbytečné, pokud jste zde ovšem byli, mám jednu zásadní otázku.

Ještě tam ten hajzlík houkal???????

Abych to vysvětlila.....v rámci zušlechťování brněnské přehrady namísto jejího vyčištění od sinic bylo postaveno na místě hrdě zvaném "Sokolské koupaliště" veřejné WC. Muselo stát tak tři čtvrtiny ročního rozpočtu naší obce a je skutečně skvostné. Pokud přijedete do Brna například na veletrh, pak velmi doporučuji toto místo navštívit a označit jako poutní.

Stříbrný monolit mísy hrdě koresponduje se stříbrným monolitem umyvadla spojeného s mýdlenkou a fukarem, vše je velmi prostorné, samozřejmě přizpůsobno vozíčkářům, interier je ozdoben mnoha čudlíky, z nichž všechny mají navíc nějakou funkci.

Zkrátka umělecké dílo hajzlového architekta.

Můj syn tam velmi rád chodí, neboť podlaha klouže, splachovadlo je dotykové a zeď obsahuje četné dírky, z nichž vylézá tu sáček, tu papír, tu překvapení s nevšední vůní. Velmi rád pouští vodu a vzhledem k tomu, že ještě zcela neobjevil tajemství fotobuňky, dovádí jej "náhodný vodní proud" k radostnému výskání a výskokům na mísu.

Při poslední návštěvě se ovšem rozhodl poznat taje čudlíků. Trefil se již na první pokus. Když se jeho malý prstík dotkl červené plochy tlačítka, začal hajzl vydávat naprosto příšerné houkavé zvuky, které vzápětí přešly v plynulý, nervy a uši deroucí tón.

Trošku po mateřsku jsem si zanadávala a chtěla alarm vypnout. Nešlo to. Zkoušela jsem všechno možné, i modlitbu hlavou k jihu, ovšem alarm nekompromisně drtil dosud tiché prostředí odpočinkové zóny a drze nereagoval ani na jasné výzvy piškotovy "vypni se, vypni se , žíkám, seš hlucheeeeej???!!!".

Hrdě jsem se postavila před toaletu a vyčkávala, odkud přiletí záchranná mise, abych mohla vysvětlit důvod planého poplachu. Nepřijel ani hrdý policista na koni, ani údržbář záchodků ve slušivém oranžovém outfitku....zkrátka nestalo se nic, kromě toho, že jsem nasraným důchodcům musela pořád dokola vysvětlovat, kdo že jim to vyplašil pěničky.

Po dvaceti minutách, kdy mi hlava hodlala z toho brajglu explodovat, jsem se i s piškotem odplížila do bezpečné vzdálenost a co moje krátkozraké oči dovolily, sledovala, jak na hajzlové houkání reagují okolojdoucí. Připadala jsem si jako ve skryté kameře.

Pán se zastavil, paní ho tahala za rukáv pryč, cyklisté řádně šlápli do pedálů......no prostě kdybyste leželi na tom houkajícím hajzlíku s tržnými, bodnými, sečnými ranami nebo tam rodili, nebo si tam řezali žíly a pak si to rozmysleli....nebo kdyby vám prostě jen nešly otevřít dveře, nic nemačkejte. Zbytečně budete rušit pěnice a stejně vám nikdo nepomůže.

Piškot to ověřil naprosto spolehlivě.

Já jen pořád nemůžu pochopit, proč někdo dá na hajzl alarm.....................a nedá tam vypínač. Že by další předpis EU???????

Když se stmívalo, přestalo mě to bavit. To už měl odhoukáno 3 hodiny 47 minut a 15 vteřin.

Není nad to, mít při stolici pocit bezpečí..............................