Je to stejné, jako v březnu před třemi roky. Prožívám a nemám potřebu psát. Prožívám a usmívám se. Skoro pořád se usmívám. Je to stejné a přitom úplně, ale úplně jiné, než v březnu před třemi roky. Protože teď to není vykročení do neznáma. Teď tam není strach a nejsou tam zbytečné obavy, není tam nervozita a není tam skepse.
Není to hezčí. Je to zralejší. A hlubší. A méně očekávané. A je to zatím jen a jen moje :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat