To zase bude!!! říkala jsem si, když jsme hledali v sobotu ráno v Brně místo na zaparkování.
Nesahej na to, dej, pozor, nerozbij to, co to děláš.........ale nakonec – tu výstavu jsem si vymyslela já, takže budu muset držet hubu a krok a hlavně na sobě nedat znát, že měl manže zasel pravdu a vodit dvouleté dítě do muzea je zkrátka nesmysl.
Na Zelňáku jsme rozehnali pár holubů a já měla sto chutí to otočit, jít se tradičně podívat na krokodýla a kolo, potom se vyšplhat na Špilberk a trošku si zařádit (jako za mlada) na dělech....nicméně jsem statečně pochodovala táhnouce za sebou svého syna i muže, oba dva mírně brblající.
Vešli jsme do Dietrichsteinského paláce , já rozhodným krokem, oni mírně se vzpouzející, zaplatili jsme 80,--kaček za dva dospělé a vrhli se vstříc třetímu patru.
To, co jsem uviděla, předčilo všechna má očekávání.
Bylo to – úúúúžasné!!!!! Mezi několika skleněnými vitrínami (nesahej na to, dávej pozor) se rozkládalo velmi velmi mnoho míst, kde si děti mohly HRÁT. Vážně hrát. Skládat kostky, jezdit auty, houpat se na dřevěných konících,třískat jedno do druhého, skákat, ječet.......... a nikdo nezvedal varovně prst a neokřikoval, nikdo je nebuzeroval a netvářil se jako hodně naštvaný exponát.
Člověk, který tohle vymyslel, by zasloužil dostat velkou kulatou medaili a pusu na čelo. Je to totiž vážně přesně to, o čem každá matka tajně sní za dlouhých deštivých dnů.
Myslím, že v pohnutých zimních měsících budeme poměrně pravidelnými návštěvníky tohoto požehnaného místa, protože Vojta nestihl rozšroubovat všechny závity a prozkoumat všechny taje hlavolamů, nestihl rozházet ještě asi půlku kostek a nevybojoval koloběžku.
Zkuste to. Vážně nebudete litovat!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat