Radostně!!!!

A tak jsem se vrátila z dalšího pobytu uprostřed Moravského Krasu, kde lepé ženy jako já a ješče lepější, tráví svůj volný čas za účelem sportovně-kulturního vyžití. Tentokrát to nebylo bůhvíco. Martina vezla půl litru vína zpět domů, Majka stejně tak griotku. Andrea přitvrdila a část kulturní, tedy stěžejní, byla tentokrát výjimečně částí menší. Já jsem vorvaná jak jetel, bolí mě i vlasy a jestli zítra ráno vstanu, bude to jen kvůli akutní stolici či náletu extrémně přerostlých bojových sršňů.

Ovšem taktika a strategie po návratu domů je jasná. Tvářit se radostně!!!, odpočatě!!!!!!! a svěže!!!!!!!, dále pak svůdně a roztouženě a také nešetřit chválou, jakže to milí muži spolu krásně a bezpečně zvládli.

Vzhledem k tušeným potížím, které způsobilo totálně ztrhané břicho, které bolí jak čert už při dýchání a mluvení se stává tedy disciplínou olympijskou, vyjádřila jsem veškeré výše uvedené pocity pomocí několika sms, které jsem v pravidelných intervalech zasílala do lůna mobilního telefonu svého milého zákonitého.

Žížalek dojat z návalu asi pěti pěkných slov, poslední dobou tolik opomíjených, narval piškota do značkové mikiny, sebe do fauvé a vyjeli mi vstříc.

Spatřili mě právě ve chvíli, kdy jsem se – v ústech retko, vyjadřujíc svůj názor na svět pomocí dvou dvojslabičných slov označujících a)ženské přirození a b)ženu souložící za peníze - hrabala po schodech pravdy, vedoucích z prostor tělocvičných.

Moje radost při spatření obou mých krásných mužů byla upřímná. Poslední "kurva" mi umrzla na rtech a já se přes cítěnou bolest rozběhla schody neschody vstříc polibku od svého pitomka.

Radostné "máma!! máma!!! máma jetíííí!!!!" jsem slyšela ještě ve chvíli, kdy zrazena přetaženým svalstvem, zakopla o tkaničku pravé botky a prolétla kolem "těch svých zlatých kluků" hubou napřed a po krátké sestavě tvořené několika rotacemi, pár výpady a taneční variací na téma "samba po půlnoci" zakončila své úderné vystoupení dutým pádem na chodník, šveholivým úpěním vysílaným do jeho asfaltového povrchu ze vzdálenosti asi tak 2 cm od mých úst a potleskem nadšených přítomných divaček. Piškotek si nebyl jist, zda má křičet dál "máma, máma" a nebo se uchýlit do rukou otce, který stojí vždy pevně na zemi a nebo tleskat spolu s těmi milými smějícími se tetami.

"Ste zas chlastaly, co?" zeptal se znechuceně žížalek a tentokrát jeho výčitka nebyla oprávněná, neboť jsem za celý dlouhý víkend zkonzumovala pouze litr piva a čtyři decilitry vína.

Když jsem neprávem osočena, stávám se nerudnou. Být nerudná v přítomnosti dítěte a rozsáhlého ženského publika je záležitost poměrně složitá. Uchýlila jsem se tedy do náruče vzdorného mlčení a toto mi vydrželo dosud. Taktika uvedená výše je tedy zažehnána a další mise "vopravdu poctivý dřiny" plánovaná na listopad tímto mírně ohrožena.

Musím říct, že bolest svalstva a nyní i žeber dosahuje úctyhodné výše a já, ač si neustále opakuji "sportem ku zdraví", přestávám si být touto pravdou zcela jistá.

Vzhledem k tomu, že za dobu mého dlení mimo domov se zde stalo mnoho zvláštních věcí, které budou vyžadovat extrémní hygienické zásahy počítám s tím, že to nejpozději do zítřka rozhýbám a svět pokrytý pohybem vyloučenými endorfiny opět zrůžoví.

Ovšem když o tom tak přemýšlím, ani kus čokolády, prokazatelně způsobující stejné blaho není zase tak od věci.