Protestsong

Musíme založit nějakou ligu na ochranu mužů v domácnosti! hřímal žížalek a druhý Laďa kýval hlavou tak urputně, až čelem málem roztřískal druhou sedmičku vína. Kdo zná žížalka osobně ví, že takhle dlouhá věta pronesená poměrně dramatickým způsobem je asi tak častým jevem jako Yeti prohánějící se po Václaváku. Krátce řečeno, když už žížalek řeční, situace je na pováženou.

Pravda je, že se naše potělocvičné tmelení v místních nálevnách už stalo pověstným a účastnice pohybových taškařic, kterým velím, podezřívám, že se nedostavují z důvodu obdivu k mé neutuchající energii a cvičitelské schopnosti, nýbrž pouze pro to, aby si pak mohly dát jedno-dvě-či tři pivka.

No, mě je to celkem jedno, já si vyberu svou hotovost a ambice být oblíbenou jsem navždy opustila. Bylo to letos v pohnuté chvilce, kdy mi jedna z mých úhlavních fanynek vypisovala v abecedním pořadí doslovně to, co jsem pronášela kdesi v temném lese v opilosti asi před pěti lety a tento výčet byl následován fatální větou – snad opravdu nejsi TAK zlá!!!

Jsem. Bohužel je třeba si nalít čistého vína, jsem. A nejen to. Jsem také povrchní, poživačná, přelétavá, arogantní, přehnaně kritická a nesnášenlivá, líná, urážlivá, částečně zbabělá a na chlapy. No já nevím, vadí to tady někomu? Když už jsem si lokla toho nápoje pravdy, tak tady je další – jediné, co mě skutečně v životě děsí je, že budu hodná a potichu,podlehnu společenskému tlaku a zasednu na hřad vedle těch vzorových hospodyněk, které po otázce na své "záliby" začnou vyjmenovávat druhy cukroví.

Ovšem na druhé straně je pravdou, že vocáto pocáto a i když žížalek nedávno hřímal, jak si váží toho, že jsem žena plná vlastních zájmů a názorů, hleděl do prázdné lednice poměrně zdrceně a jako mávnutím proutku ožil, když mu Jaruška donesla voňavý kynutý štrůdl.

Stejně mám pocit, že to bylo všechno dobrý do chvíle, kdy se ti chlapi tak nějak zcukli a začali si stěžovat. Tak teď matně tuším, že chyba není v tom, že mě žížalek už vidí jen rozpláclou na podložce – v horším případě ve stoji na hlavě – a že i když jsem většinu individuálních aktivit přesunula do nočních hodin a spím tak 3-4 hodiny denně, stále mám nějaký ten "domácnostní" restíčínek, ale chyba je v tom, že se ti chlapi dostanou k sobě a můžou si lehce postěžovat, což má za následek jejich vzdor a pozdější šovinistické požadavky.

Ukončím to popelnahlavusypavým sdělením, že jsem šla do sebe a vrhla se vášnivě do vytvářeních poživatin, které jsou nejen nutričně kvalitní, ale také chutné. Ono začalo pršet a jsme s piškotem nuceni se držet blíže domovu, takže to zase taková oběť není. Nicméně si dám velký pozor a nebudu žížalka tahat na místa, kde se stmelují další rozlícení mužové mých stejně pohoršlivě smýšlejících kamarádek.

Zkrátka – péct nemusíte, ale držte je od sebe!!!!