Už kdysi jsem v některém ze svých později zrušených deníků psala rozvitou impozantní úvahu na téma zničující vliv práce na člověka. Bylo to v době, kdy jsme stavěli dům, tedy Žížalek stavěl dům, a já se mu ve své bláhovosti snažila nějakým způsobem pomáhat. Mnoho ze svých brilantních úvah mi nezůstalo v paměti a i o této perle jsem si myslela, že je zapomenuta.
Není.
Včera se mi vybavila poměrně přesně, zvláště pak obsáhlý odstavec rozvíjející myšlenku, že příliš pracující člověk musí nutně řešit tuto nepřirozenou polohu své osobnosti nejrůznějšími berličkami – výdobytky moderní doby....stručně řečeno, že většinou chlastá.
A tak zatímco jsem poměrně brutálními nadávkami a špatnou náladou zaštiťovala celý onen podnik, jehož jsem byla duchovní matkou, vzpomínala jsem se zjihlým zrakem na doby, kdy jsem si v podobné situaci prolévala hrdlo nápoji "cuba libre", "houba" a "čert" již v brzkých dopoledních hodinách.
Ne, že bych nyní snad probůh abstinovala dobrovolně!!!! To v žádném případě!
Ovšem tolerance k alkoholickým nápojům poněkud výrazně snížila svou horní hranici a já tak již po dvé déckách vína počínám zpívat lidové písně, po čtyřech pak tancovat laškovné tanci s kavkazskými prvky. Žížalek tvrdí, že tohle už je nějaké stádium alkoholismu, což z plna hrdla popírám. Dalším důvodem k odepření si konzumace alkoholických nápojů je skutečnost, že po pobytu "holky hejbejte se – aerobik u moře", bezpostředně následovaném dlením v Julských Alpách jsem s hrůzou zjistila, že jsem opět porušila fyzikální zákony a má zadní část se nevejde do žádných z apartních letních kalhůtek, před odjezdem zakoupených, vyjma elastických tepláků, které jak ale sami uznáte, nemohu nosit věčně.
Takže piji nízkotučné kefíry a vodu bez bublin, jím melouny a rajčata a nikdo se mi nemůže divit, že mám teda náladu na hovno........................
Pokoušela jsem se ji spravit četbou nějakých aktualitek z domova i ze světa, ovšem reportáž českých missek zažívajících adrenalin z jízdy na banánu mi opravdu nepřidala. Snad jedině výběr nových sedmi divů světa je záležitostí, která mě dokázala poněkud rozmělnit, ovšem můj výběr se brzy zvrhl na jedinou myšlenku, které jsem schopna a za div světa bych byla schopna nominovat ňadra Evy P., která i přes svou bujarost a pokročilý věk, míří bradavkami stále kupředu a nikoliv na palce u nohou a to i přesto, že Eva P. pohubla o dobrých patnáct kilogramů a nemá plastickou operaci.
Svět není spravedlivé místo a já, do doby než se zase pořádně najím, budu v něm nacházet samá příkoří a články o misskách.
Zatím co toto píši, dostala jsem ukrutný hlad a půjdu tedy pít vodu malými doušky, neboť příděl určený k snídani je již schroupán.
***
Teď trochu od tématu. Delší dobu jsem uvažovala, zda na tento blog umístím odkaz na svůj obří obchod s dětskými botičkami :-))). On totiž skutečně existuje. :-). Přemýšlela jsem o tom, neboť je v něm mnoho osobních údajů a já nechtěla plentat to i ono dohromady. Pak jsem si ale řekla, že je to naprosto jedno, protože aktivní anonymové mou totožnost znají, zjistit si ji není skutečně ale vůbec žádný problém a tak radost a úleva z anonymního psaní je dávno tatam, tudíž není nutné dělat z toho vědu. Odkaz na něj je tedy v odkazech. Můžeme začít akci – nákupem jednoho páru botiček podporujete čestké blondýny a jejich skutečně kvalitní literární tvorbu:-).
Když jsme tak u toho odkrývání se – zjistila jsem, že vlastní internetové stránky má i naše obec. Na těch fotkách jsem se našla:-))))))))))))))
Tak Vám přeji hezkou neděli, já jdu pít tu vodu......možná se rozšoupnu a dám si mrkev.
Žádné komentáře:
Okomentovat