Někdy prostě nejde bejt smutnej.
Někdy má Štěstí zlatý vlásky a tlustej zadeček, na pubescentní, železnými cvočky prorostlé slečny živě diskutující v parku pokřikuje "klávy klávy jak si vlastně povídáte, klávy klávy, jakou máte žeč?" a pak se celé odpoledne vyptává, pročpak slečny zvedaly "plostšední plstíček".
Jestli se mi, sakrapes, v životě ještě aspoň jednou v životě něco TAKHLE POVEDE, tak jsem nežila nadarmo :-)))))))))
Žádné komentáře:
Okomentovat