I když nám pár metrů za okny kokrhá kohout a auto projede jednou za hodinu a když se pár metrů za domem vnoříte do lesa, můžete se brouzdat v listí a několik hodin nepotkat člověka, je zde blízkost města a množství lidí denně vídaných pro mě čas od času nesnesitelné, protože se bez vlastního chtění a bez příčiny víc a více stávám vlkyní samotářkou, vztekle vrčící na cokoliv se schopností verbálně komunikovat, láskyplně olizující a tlapou převalující své jediné přeživší mládě.
Proto jsem kvitovala s povděkem, když se Žížalek rozhodl zakoupit obrovský stan, který je nyní ve zkušebním provozu na dvorečku, na kterém tím pádem není místo již pro nikoho jiného :))), a nafukovací matraci úžasné šíře. Tu oceňuji obzvlášť, neboť si matně vzpomínám, jak jsme v loňském roce prováděli poměrně náročný trek v Mrtvých horách a mé stárnoucí tělo nebylo zničeno ani tak třináctihodinovým šlapáním s absolvováním převýšení o výšce téměř současného letopočtu, ale ráno se budilo naprosto nepoužitelné , kdy tu vtlačen kořen, tu vpíchnut kámen, vypadala jsem malinko jako poměrně výrazně deformovaný android nevalné kvality a stejně tak se celé dopoledne pohybovala.
Inu táhne mi na Kristovy roky, to se nedá nic dělat. Nároky rostou, nerudnost také a dobré věci ze života prchají, jako by se začínaly bát omezené trvanlivosti nositele.
Na všem špatném je ale potřeba nalézt něco dobrého.
Dávnějším výpravám na Žížalkově motocyklu, kdy vybaveni pouze žhavou vášní, jedním spacákem a lahví něčeho ostřejšího definitivně odzvonilo a nyní vypadají naše výlety do přírody spíše jako stěhování nomádské vesnice střední velikosti včetně dobytka, ale pohodlí takto získané je nepochybně pozitivum přebíjejícím částečnou ztrátu romantiky vznikající při nedostatku drogistických přípravků a čistého oblečení.
A tak v pátek vyrážíme. Nejdříve díky mému několikatýdennímu škemrání k ažúrovému móři a potom Žížalka nervově opravit do vysokých hor, jejichž vrcholky šimrají oblohu a jeho múžo prahnoucí po dobrodružství.
Těším se. Těším se, protože své nově nabyté střehy vlčí samice budu moct odložit stejně jako vrčením unavenou hlavu a péči o mládě přenechám samci, na kotec pak pověsím ceduli stejnou, jaká zdobí jeden výběh v ZOO a která je, jak se mi zdá, velmi inspirativní.
"PROSÍM CHOVEJTE SE TIŠE, VE VÝBĚHU JSOU ČERSTVĚ VYLÍHNUTÁ KUŘÁTKA!!!
SAMICE EMU HNĚDÉHO BYLA DOČASNĚ PŘEMÍSTĚNA DO VÝBĚHU KLOKANŮ, ABY SAMCE NERUŠILA PŘI PÉČI O POTOMKY."
Žádné komentáře:
Okomentovat