Troška retrospektivy

Psaním jsem se vždycky ventilovala. Vypadalo to asi tak, že jsem šťastně žila a veškerou tíhu hrůz, kterými zahleňovaly bouřlivé emoce mou nebohou hlavu, jsem vypsávala a papír modral a zelenal a občas se samovzňal. Poté jsem objevila radostnou virtuální existenci a počala obcovat s písmenky na klávesnici. Zprvu nenápadné písání se postupem doby vyvinulo v cosik řízeného a mým vrcholem byl tuším rok 2003, ze kterého pochází skutečné perly mé tvorby.

Od té doby mě nejrůznější porody a potraty a jiná hormonální nadělení zbavila veškerého umu skládat písmenka a já to vím, ne že ne, nezlobím se za to....tedy na Vojtu se nezlobím, tam se to zřejmě šikovně předalo, ale na Stelu se teda trošku zlobím.....takhle mě vyšťavit a zabalit to, to se prostě nedělá.... Nicméně skutečnost, že že spísovatelkou v nejbližších 30 letech rozhodně nebudu jsem přijala a na důkaz toho roztrhala kousek po kousku v rozpoložení o objemu asi tak jedno a půl promile celý již šikézně dokončený a sic nepříliš tučný, zato velmi obsažný rukopis. Tuto skutečnost není třeba komentovat.

Psaním se nadále hodlám ventilovat, neboť je to po házení kamení po slepicích, plivání z mostu na automobily značek AUDI a BMW a bafání zpoza rohu na hubené vysoké dívky nesoucí se na převysokých podpatcích ta čtvrtá ze všech nejmilejší zábava, protože člověk sedící u počítače nebo mumlající něco do diktafonu není vystaven požitku společensky konverzovat o častosti močení své ratolesti případně o vlivu termálního koupaliště na rozvíjející se libido miminovo.

Psaním se tedy budu nadále ventilovat, což nutí klást si otázku, co tedy budu dělat jinak? Čím se budu proboha

ž i v i t??????????????

Tuto otázku jsem si kladla ihned po vystřízlivění...tedy asi tak čtrnáct dnů po krvavém prvním máji....neustále. Trápilo mě to, když jsem po sedmnácté za den za zpěvu Hany Hegerové...a dost už toho kouzla co opíjí mě jak psí víno........... vytírala podlahu v obývacím pokoji a šudlila stokrát vyšudlenou kuchyňskou linku .(Kromě absence literární inteligence mě totiž hormonální přelud dostal ze stavu BB – bohémský bordelář, do stavu UU – úklidový úchyl). Nesnáším to. Nesnáším pořádek, protože je nudný a nenutí vás přemýšlet a jednat akčně. Navíc jsem už čtrnáct dnů nehledala klíče. To prostě není život!

Člověk má jít za svým snem a mým skutečným snem je být...........Peggy Bundovou. To je má modla, můj vzor, má hvězda planoucí v tmách poklidného vesnického života.

Ale jsem k sobě upřímná.

Já zkrátka nemám na to, dosáhnout jejích kvalit ani při vyvinutí jakékoli snahy...........jediné co tedy mohu, je se této esenci ženství přiblížit co nejvíce.

Takže...............takže jsem začala prodávat boty.

Dětské boty.

Desítky bot.....stovky bot................................

Kdyby vám teď bylo umožněno nahlédnout za má záda, uviděli byste regál až k prasknutí naplněný botičkami, sandálky a bačkůrkami všech možných tvarů a velikostí.

Já totiž, když něco začnu, dělám to zkrátka pořádně.

Problém, který mě poněkud zaskočil je, že já mohu dělat sebepořádněji, ovšem kde není kupec, je průser.

Své pečlivě nastřádané úspory, doslova vydřené v potu a krvi na hodinách ejrobíku a pilátesu, jsem vrhla do lůna svého nového podnikání a toto způsobilo, že v současné době disponuji sice 250 páry bačkůrek, ale na hotovosti mám přesně v tomto okamžiku třináct korun padesát haléřů.

Nezoufám.

Jsem roztomile optimisticky naladěna, přibrala jsem si cvičební hodiny, takže nyní potím krev ne tři, ale šest hodin týdně, mé čtyřmi měsíci těhotenství poněkud rozpuklé tělo to kvituje s povděkem, mé klouby o něco méně, ale život je zkrátka boj.....

Díky bohu Žížalek má pro můj boj o zrno zjevné pochopení a podporuje mě nejrůznějšími slogany, jako například....."Tak co Elle, jak to šlape?" "Vojta byl moc hodný, kolik bačkůrek mu dnes přidělíš?" popřípadě "dnes si dáme k večeři vzor dvanáct nula nula v červené na másle nebo s oblohou?"

V takových chvílích pouštím velmi nahlas "...já vím že si chceš se mnou hrát na Petra s Lucií, když pořád meleš mám tě rád tak to mě ubíjí...." a kreslím svým novým mopem na lesknoucí se podlahu sprosté obrázky.

Večer pak přepočítám bačkůrky, vzdychnu a jdu spát.

Myslím, že být věrnou kopií Ella Bundy se mi vcelku podařilo.